„EARTHSHIPS“
Michael Reynolds
Aplikovaná ekologie

            Noe uviděl na obzoru mraky a pochopil, že se blíží velká potopa, která předznamenává zkázu. Začal tedy stavět záchrannou loď. Loď, která by byla schopna se nezávisle plavit bez přístupu k pevné zemi. V dnešní době nepotřebujeme proroky, abychom také viděli mraky na obzoru. Každý z nás je může vidět. 

            Planeta země nám poskytuje zdroje obživy od základních potravin přes suroviny ke stavbě domů. Mnoho lidí si však těchto darů neváží a nešetří omezená ložiska. Jeden z rozdílů mezi lidmi a zvířaty je v tom, že zatímco zvíře se musí přírodě adaptovat, člověk adaptuje přírodu ke svému obrazu bez hlubšího zamyšlení nad budoucností. Lovem zvířat, těžením rud a kácením lesů přírodě bereme a vše jí vracíme v podobě emisí, znečišťování a sadbou rychle rostoucích stromů, čímž postupně likvidujeme jednotlivé ekosystémy. Každý člověk by měl znát slavný výrok spisovatele Saint Exupéryho: „Tuto zemi nedědíme po našich předcích, nýbrž si ji půjčujeme od našich dětí.“

            Nejvíce diskutovaným tématem v současné době je globální oteplování. Jsme zahlcováni informacemi k tomuto tématu a navrhované změny, ke kterým jsme tlačeni, nemají prokázanou účinnost. Neměli bychom se zabývat jen jedním tématem, když existuje mnoho dalších, o kterých se příliš nemluví a která může člověk ovlivnit daleko více. Jedním takovým je i rostoucí počet tornád. Přitom je prokázáno, že právě volné vykácené plochy umožňují zrychlující se pohyb vzduchu a následné vzniky tornád. Tato rozšiřující se problematika se ovšem týká především jiných krajin. Existuje však problematika toho nejglobálnějšího charakteru, kterou si umíte představit. Je to rostoucí množství odpadků.

Obr. 1 Pneumatiková skládka v Californii v USA
(Zdroj: https://www.edwardburtynsky.com/WORKS/Oil/Oil_Book_Large/THE_END_OF_OIL/078-OTP_08_99_Oil.html)

            „Rozdíl mezi odpadem a surovinou je jen otázkou koncentrace a množství.“[1] Rovněž mi to přijde i jako otázka využitelnosti. Odpad by nebyl odpadem, kdyby se dal k něčemu využít. Americký architekt Michael Reynolds se zabýval otázkou, proč zatěžovat přírodu výrobou nových materiálů, když je kolem nás spousta věcí, které by se daly využít.

Obr. 2 Architekt Michael Reynolds a jedna z jeho staveb v Novém Mexiku
(Zdroj: https://www.topzine.cz/architekt-odpadu-postavi-v-praze-svou-zemelod)

            Jako se Noe snažil vybudovat loď nezávislou na zemi, tak se i Michael Reynolds pokouší vytvořit takto nezávislé stavby. Michael Redynlods neoznačuje tyto stavby pod názvem „dům“, ale říká jim „earthships“ (zemělodě), protože jsou nezávislé na veškerých technických sítích a nejsou tudíž pevně zakořeněné, jak tomu u domů bývá. „Přes 35 let staví levné domy ze starých pneumatik, plechovek a plastových lahví. Jeho domy jsou energeticky soběstačné, mají vlastní zdroj vody, tepla i kanalizaci.“[2]

            Michael Reynolds se alternativním obytným stavbám z odpadového materiálu věnuje už od roku 1970. Jelikož v této době nebyl o ekologii téměř žádný zájem, dalo by se říct, že byl architektem budoucnosti. V městečku Taos v Novém Mexiku začal vytvářet budovy soběstačné ve spotřebě vody a elektřiny. Stavební materiál tvoří z převážné části použité pneumatiky, PET láhve nebo plechovky. Na počátku to byly jen omyly, které hnaly vývoj kupředu. Ne každý však sdílel jeho nadšení. Narážel na byrokracii a legislativu v USA, která mu bránila stavět takovéto domy. Nakonec došlo až k tomu, že Michael Reynolds přišel o svou licenci. Během několikaletého apelování změnit stavební zákon se mimo jiné vydal na Andamanské ostrovy postižené vlnou tsunami, kde naučil místní stavebníky stavět jednoduché verze zemělodí. Jeho následující cesty vedly právě tam, kde lidé o své domovy přišli vlivem přírodních katastrof. Reynoldsovo počínání nezůstalo bez povšimnutí, a tak mu byla nakonec vrácena licence architekta a podařilo se mu prosadit změny ve stavebním zákoně v Novém Mexiku. Reynolds rovněž dostal území k pokračování jeho experimentálního stavění, kde by mělo v budoucnu vzniknout 15 nových zemělodí.

Pokud budeme žít stále stejným životem, bude v budoucnu naše planeta neobývatelná. Z tohoto důvodu se Michael a jeho pomocný tým snaží vytvořit ekostavby nezávislé na okolí. Až jednoho dne dojdou zdroje pro výrobu elektrické energie, tak svět jak ho známe, přestane existovat, ale pro zemělodě se nic nezmění. „Pokud lidstvo planetu úplně zdemoluje, tak já budu určitě mrtvej. Snažím se zachránit si zadek a to je opravdu velká motivace.“[3]řekl Michael Reynolds v dokumentárním celovečerním filmu Architekt odpadu.

            Jeho stavby se drží takzvaných „U modelů“. Jednotlivé místnosti mají půdorys ve tvaru písmene U a jsou z části zasazeny do terénu. Nosná konstrukce je tvořena z pneumatik, které jsou vyplněny nahuštěnou hlínou a tvoří jednotlivé zdící prvky. Pneumatiky se plní až na místě, protože jejich naplněním vzroste hmotnost a nedaly by se přenášet. Tím vznikne velmi pevná zeď, jejíž obrovská masa zadržuje teplo. Tyto zdi z pneumatik jsou obalovány hlínou, dokud se nevytvoří kompaktní zeď. Pneumatiky jsou doplňovány i plechovkami, sklenicemi a jinými materiály. Na rozdíl od moderních zdících materiálů se člověk naučí s těmito prvky pracovat za několik minut. Využíváním odpadků se sloučí hned několik prospěšných činností. Kromě čištění krajiny si postavíte vlastní dům a rovněž vytvoříte umění. Tato masa pohltí veškeré teplo ze slunečního záření a ve chvíli, kdy se venku ochladí, tak se teplo začne vyzařovat do vnitřního prostoru.

Obr. 3 Pneumatikové stěny
(Zdroj: Michael Reynolds; Earthship volume 1, How to build your own; Solar Survival Press; 1990; str. 4;
 ISBN: 0-9626767-0-5)

Obr. 4 Plnění pneumatik
(Zdroj: https://earthship.com/construction-materials)

            V tichém oceánu se plaví tolik plastových lahví, že by vytvořily kontinent velký jako Texas. Rovněž plastikové lahve se dají použít jako zdící materiál. Plechové panely z elektronických myček a praček se dají vyříznout na tvary, které se využívají na zakrytí střechy.

            Všechny tyto domy uvnitř vytvářejí dojem amazonských deštných pralesů. Na okrajích budov jsou skleníky, které tvoří nárazníkové zóny odstiňující venkovní prostředí. V tomto místě se pěstuje potrava a zpracovává se zde domovní odpad. V případě potřeby většího tepla, jako by tomu bylo třeba v Praze, je výhodné mít za sebou dvě nárazníkové zóny.

Obr. 5 Nárazníková zóna
(Zdroj: https://earthship.com/sewage)

            Domy jsou větrány pomocí gravitačního otvírání ventilace, které se otevře ve chvíli, kdy se do něj opře slunce. V těchto typech domů je snaha o maximální využití sluneční energie. Součástí domů jsou tedy i solární panely, jejichž energie se ukládá do baterií. Ke svícení se potom využívají LED diody, které na rozdíl od obyčejných žárovek spotřebují jen zlomek energie. Mezi ostatní zdroje energie patří i větrné elektrárny s vertikální osou, které mají dlouhou životnost bez údržby. Tyto větrné elektrárny jsou velmi tiché a neruší.

            Speciální tvary střech umožňují odvedení veškeré vody, která na střechu dopadne, do podzemních nádrží, odkud se voda čerpá přes čističku do domu. Voda se využije celkem čtyřikrát. Po osprchování se dostane do nárazníkových zón, kde protéká botanickými buňkami, které ji pročišťují a zároveň zavlažují rostliny v této zóně. Následně voda doteče do splachovací nádoby a po užití se nahromadí v nádobě, která ji uskladňuje ke hnojení.

Obr. 6 Protékání vody botanickou buňkou
(Zdroj: https://earthship.com/sewage)

            Kromě produkce zeleniny a ovoce v nárazníkových zónách posunul Michael Reynolds získávání potravin ještě do jiné úrovně. Mezi rostlinami jsou vytvořené vodní nádrže, kde se dají chovat ryby. Následnou tepelnou úpravou vlastních produktů se dům rovněž vytápí.

            Ačkoliv byl projekt zemělodí aplikovaný převážně na stavbách typu rodinných domů, je možné tyto poznatky aplikovat i do velkoměst. Jednotlivé domy jsou jako buňky. Fungují samostatně, ale dají se k sobě skládat a mohou vzniknout i několikapatrové budovy. To je důkaz toho, že má tento projekt budoucnost i v hustě osídleném území.

            Zemělodě nemusí mít pouze bláznivé tvary. Mohou být naprosto konvenční a zapadat tak do moderní zástavby. V tomto roce by se měla takováto stavba postavit i u nás. „Michael Reynolds totiž přijal nabídku hlavního města Prahy postavit právě v tomto městě ukázkový, trvale udržitelný dům.“[4]

Představte si život v domě, kde vás nic nestojí topení ani chlazení. Představte si, že si tento dům postavíte sami. Představte si, že si po celý rok budete moci pěstovat vaši vlastní zeleninu a ovoce. Představte si život bez účtů. Představte si snadno dostupné neomezené přírodní zdroje na vybudování tohoto typu domu. Představte si ZEMĚLOĎ.

Obr. 7 Schéma zemělodě
(Zdroj: https://earthship.com/comfort-in-any-climate)

ZDROJE:

1. Michael Reynolds; Earthship volume 1, How to build your own; Solar Survival Press; 1990; ISBN: 0-9626767-0-5
2. Film Olivera Hodge, Architekt odpadu (Garbage Warrior), Velká Británie, 2007, premiéra 5. 6. 2009
3. www.earthship.com
4. www.idnes.cz
5. www.topzine.cz
6. www.janvaclavik.cz