Kostel svatého Václava v Moravské Ostravě
Dějiny architektury a stavitelství II.

1 Úvod

            Kostel sv. Václava je nejstarší dochovanou a funkční stavbou v mém rodném městě, v Ostravě. Výběrem této stavby jsem měla v úmyslu dozvědět se více informací jednak o historii města a jednak o společenském a kulturním životě v historickém centru Ostravy, který se v minulosti odehrával právě v okolí mnou vybrané stavby. Kostel mě fascinoval svým stářím. Už jen touha zjistit, jak se mu podařilo odolat nejrůznějším vlivům několika staletí, byla natolik velká, že jsem už neviděla jinou možnost volby.

2 Popis stavby

            Kostel sv. Václava je kamenným síňovým trojlodním kostelem s presbytářem, věží, sakristií a dvěma postranními kaplemi. Kostel je orientován podle běžných zvyklostí, tedy presbytář tvoří jeho východní část.

Obr. č. 1 Celkový současný pohled na kostel sv. Václava

2.1 Exteriér

            Presbytář, dlouhý 15 metrů a široký 7,1 metru, je složený ze dvou obdélných polí a pětibokého závěru. Opěrné pilíře se vyskytují jen na pětibokém závěru, přičemž jižní opěrák je celý skrytý přístavbou sakristie a k jihovýchodnímu opěráku byla přistavěna její východní zeď. Osvětlení presbytáře dnes zajišťuje celkem 5 půlkruhově vrcholících oken. Tři z nich jsou otevřené k severu a dvě jsou umístěné v šikmých stranách závěru. Trojici severních oken historicky nepředcházelo žádné okno gotické. Presbytář je překryt sedlovou střechou. Z hřebene střechy vyrůstá v jeho západní polovině sanktusová věžička.

            Na jižní stranu presbytáře přiléhá podélná, na východě trojboce uzavřená sakristie dosahující až ke krátké východní straně jižní boční lodi. Tento přístavek je patrový, se vstupními dveřmi, pěti obdélnými okny na jižní straně a dvěma na straně východní. Je opatřen pultovou střechou se třemi komíny. Východní část sakristie s trojbokým závěrem je novodobý cihelný přístavek, zdivo starší části sakristie je cihlo-kamenné.

            Na západní straně se k presbytáři připojuje obdélné síňové trojlodí o délce 24 metrů a šířce 12 metrů. Hlavní loď je užší než šířka presbytáře. Trojlodí je vyztuženo pěti dvojicemi opěrných pilířů, přičemž jižní opěrák při východním nároží lodi je obsažen v západní zdi sakristie a třetí a čtvrtá dvojice opěráků (počítáno od východního nároží lodi) je zcela skryta v organismu obou postranních kaplí. Boční lodě osvětlují z každé strany tři půlkruhově vrcholící okna. Pod západními okny je ještě navíc půlkruhově ukončené okno do podkruchtí. Sedlová střecha nápadně malého sklonu je kryta plechovou krytinou.

            Na severní a jižní straně západní dvojice polí bočních lodí jsou připojeny trojlisté kaple. U jižní kaple nejsou jednotlivé apsidy zcela shodné. Největší je jižní, nejmenší pak západní. Okna jsou ukončena půlkruhovými až stlačenými oblouky. V hlavní apsidě byla tři okna, ale střední je v hloubce špalety zazděno. Boční apsidy mají pouze jedno půlkruhově ukončené okno. Pod západním oknem kaple se nachází půlkruhový vchod s kamenným ostěním, na kterém je letopočet 1815. „Apsidy mají střechu ve tvaru poloviční přilby kryté plechem. Hranolový střed kaple s hladkými stěnami bez oken, s profilovanou římsou, vyrůstá až do úrovně těsně pod hlavní římsu boční lodi a vrcholí komolou přilbou s plechovou krytinou, v jejímž vrcholu je zasazena válcová lucerna s půlkruhově ukončenými okénky, opět následuje přilbovitá střecha vyrůstající do ostré špičky s nastrčenou makovicí, na niž je vsazena svatozář se stylizovaným mariánským monogramem.“[1]⁾ Jako stavební materiál této kaple byl použit lomový kámen promíšený s cihlami.

            Severní kaple se od jižní liší jen v půdorysu a v některých drobnostech. Střední apsida je i tady největší, ale má stlačený tvar stejně jako nejmenší východní apsida, kdežto západní je půlkruhová. Střední apsida má dvě půlkruhově ukončená okna a ve středu bočních apsid je pak vždy jedno okno. Pod západním oknem je vchod s lomeným obloukem a s vyrytým letopočtem 1788. Ostění tohoto vchodu je kamenné. Uspořádání střech včetně vrcholové lucerny se shoduje s jižní kaplí. Severní kaple byla zděna převážně z cihel.

            Na západě se k lodi připojuje mohutná věž lehce lichoběžníkového půdorysu, jejíž východo-západní osa se přesně nekryje s podélnou osou hlavní lodě. Tato věž má téměř do dvou třetin výšky hranolový tvar a značně převyšuje zbylou budovu kostela. Obě její západní nároží vyztužují vždy dvojice mohutných opěrných pilířů svírajících pravý úhel. V rohu sevřeném věží a severní boční lodí je vloženo kruhové schodiště v pravoúhlém obestavění. Přibližně ve dvou třetinách výšky hranolové části věže probíhá gotická profilovaná římsa, která začíná u obestavění schodiště a pokračuje podél severní i západní strany věže. Na rozdíl od strohého gotického čtverhranného hranolu spodní části věže je horní užší osmiboký díl bohatě členěný. Jedná se především o svazky pilastrů s kompozitními hlavicemi. Tato část má na severní, západní a jižní straně vždy po jednom okně se stlačeným půlkruhovým zakončením. Nad hlavicemi probíhá po celém obvodu věže vysoká, bohatě profilovaná římsa a kousek nad ní výrazná hlavní římsa. Na hlavní římse je posazena cibulovitá báň vrcholící velkou lucernou, nad níž se ve zmenšeném měřítku opakuje motiv velké báně s menší lucernou. Krytina je opět plechová.

            Celá stavba dostala v roce 2004 nové bílé fasády, na kterých se vlivem stékání dešťové vody přes měděné střešní prvky objevily skvrny.

2.2 Interiér

            Multifunkční prostor s převažující liturgickou funkcí obsahuje presbytář, hlavní síňové trojlodí a dvě boční kaple.

            Presbytář osvětlený denním světlem vcházejícím pěti okny z exteriéru má mimo jiné i dvě půlkruhová okna na jižní straně závěru a na jižní straně prvního pole, které hledí do patra nad sakristií. V nižší úrovni této jižní strany, na rozhraní prvního a druhého pole, se nachází půlkruhový okosený gotický portál, kterým se vstupuje do sakristie. Presbytář je zaklenut v závěru šestipaprskovým polem a v podélné části dvěma obdélnými křížovými poli. Žebra ušlechtilého hruškovitého tvaru vyrůstají ze stěn a setkávají se ve vrcholu v hladkých terčových svornících. Presbytář je od prostoru síňového trojlodí oddělen arkádou s lomeným obloukem.

Obr. č. 2 Současný půdorys

Obr. č. 3 Současný stav interiéru kostela sv. Václava

            Prostor síňového trojlodí je rozvržen třemi páry pilířů na loď hlavní a o něco nižší lodě boční mající asi poloviční šířku. V prvních dvou polích od presbytáře jsou boční lodě osvětleny vždy jedním půlkruhově vrcholícím oknem v každém poli. Ve třetích polích bočních lodí se nacházejí vysoké otvory do barokních kaplí. V posledních polích síňového prostoru se nad sebou na severu i na jihu otevírají vždy dvě půlkruhově vrcholící okna. Nižší okna v posledním poli vedou pod kruchtu. Klenební pilíře z tesaných kvádrů spočívají na hranolových soklech čtvercového průřezu, na nichž pak vyrůstají osmiboké dříky vrcholící subtilní hlavicí. Na hlavici je římsa s vrchním žlabem pro kabely. Předěl mezi nosným sloupem a nesenou klenbou zvýrazňují vždy čtyři vodorovné skleněné desky se třemi světly.

Obr. č. 4 Osvětlení na hlavicích sloupu

            Hlavní loď je zaklenuta průběžnou síťovou klenbou svatovítského vzoru. Průniky žeber ve vrcholu klenby zvýrazňují drobné terčové svorníky. Cihelná žebra mají klínový profil a vyrůstají na hlavicích pilířů, nebo přímo ze stěn. Klenba lodi je lehce nižší než v presbytáři. Každá boční loď má čtyři příčná obdélná křížová pole. Do západního pole trojlodí byla vložena renesanční kruchta podklenutá třemi křížovými poli a podepřená dvěma válcovými sloupy. Na kruchtu se vstupuje pravoúhlým neprofilovaným portálem z vnějšího schodiště při jižní straně věže.

            U barokních postranních lodí je střední prostor zaklenut kupolí kruhového půdorysu, která je ve středu otevřená kruhovým otvorem vedoucím do lucerny. Apsidy jsou zaklenuté půlkruhovými konchami.

            Do podvěží se z venkovního prostoru vstupuje půlkruhovou arkádou v západním průčelí. Uprostřed východní strany podvěží se otvírá lomený hlavní portál do lodi. Loď je mírně vychýlena od vstupní osy.

První poschodí věže je přístupné po šnekovém schodišti vloženém do kouta sevřeného věží a severní boční lodí. Toto poschodí je mimořádně vysoké. Trámový strop je ve výšce 8,5 metru. Ze schodiště vede průchod na kruchtu trojlodí. Do druhého poschodí věže umožňuje přístup schodiště napříč severní zdí věže, do třetího pak strmé dřevěné schodiště. Třetí poschodí, v jehož patě se mění hmota věže z čtverhranné do osmiboké, je na třech stranách (kromě východní) otevřeno vysokými dodatečně vybouranými okny. Čtvrté i páté poschodí je velmi nízké a osvětlené několika drobnými okénky.

Obr. č. 5 Pohled na dnešní Masarykovo náměstí na počátku 20. století

            Sedlové krovy nad prostorem trojlodí i nad presbytářem jsou přesnou kopií původních konstrukcí před poslední rekonstrukcí, které byly napadeny dřevokazným hmyzem a plísněmi. Oba krovy jsou provedeny ze smrkového řeziva, které bylo naimpregnováno proti biologickým škůdcům. Nad trojlodím je sedlový krov se stojatou stolicí a dvěma šikmými vzpěrami. Sedlový krov nad presbytářem je rovněž se stojatou stolicí, ale už bez vzpěr. Oba krovy mají po jedné kleštině.

3 Historie kostela

            V letech 1251 až 1256 získal olomoucký biskup Bruno pro církevní majetek severovýchodní, zalesněný cíp Moravy. Oblast se rozprostírala mezi potokem Sedlnicí, řekami Odrou a Ostravicí, až k nynější slovenské hranici v Beskydech. Zde biskup založil a výsadami obdařil město Ostravu s na tehdejší dobu velkým náměstím a kostelem sv. Václava. To, že byl kostel zasvěcen svatému Václavovi, svědčí o tom, že byl založen ještě před tím, než byl Ostravě přiznán status města. Archeologické výzkumy v areálu tohoto kostela rovněž dokládají existencí hrobů, které lze datovat do 1. poloviny 13. století, což slouží jako důkaz existence osady ještě před příchodem biskupa a před založením kostela.

            První písemná zpráva o moravskoostravském farním kostele pochází z roku 1297, kdy ostravský farář a biskupský notář Jindřich vystupuje jako svědek v listině olomouckého biskupa Dětřicha.

            „Stavební kámen, beskydský pískovec, pokud ho nepřivalila řeka Ostravice, přivážel se na primitivních vozech a saních z lomů Hukvaldských.“[2]⁾ Ze čtvercového kněžiště a trojlodí původního kostela již nezůstalo nic. Požárem zničený kostel byl zbořen na počátku 14. století. Nový kostel pak byl postaven zřejmě až za vlády Jana Lucemburského
(1310-1346). Kostel i fara byly významným kulturním střediskem. Působení tamní městské školy při faře lze datovat  počátku 13. století. „Kolem kostela se již od předlokační doby rozkládal hřbitov. Pohřbívalo se na něm až do roku 1784, zrušen byl v roce 1827. Když hřbitov za moru v roce 1585 nestačil, byl zřízen hřbitov na Zámčisku v západním koutě městských hradeb.“[3]⁾

            V roce 1556 postihl Ostravu nevídaný požár, který vypukl z neznámých příčin v domě soukeníka a cechmistra Jana Hunky někdy v době mezi 4. a 27. květnem. Hunka svým počínáním napomohl k rozšíření požáru, když nekřičel a nevolal sousedy na pomoc, nýbrž „pro kořist svú … sukna a jiný statek svůj do truhel sobě sklizoval a k bráně chtíce ven vésti dal.“[4]⁾. Celé město vystavěné ze dřeva lehlo popelem. Poškozen byl i kostel. Olomoucký biskup Marek měl zájem o obnovu města a tak poskytl ze svého dřevo i kámen a požádal také okolní leníky, aby přispěli na opravu kostela.

            V 17. století byl kostel svatého Václava stále jediným kostelem ve městě, a proto na počátku třicetileté války zakopali měšťané své cennosti právě pod dlažbu tohoto kostela. První přímou válečnou zkušeností se pro Moravskou Ostravu stal vpád rychlé jízdy polských kozáků. Ukryt v kostele jim byl vyzrazen, a tak se obzvlášť kostel stal místem největší loupeže. V roce 1642 pak Ostravu obsadili Švédové. Ti požadovali po městu tzv. výpalné ve výši kolem 35 000 zlatých rýnských, což byl čtyřnásobek výnosu celého Hukvaldského panství. Za nedodržení platebních termínů vyhrožovali vypálením kostela, k čemuž naštěstí nedošlo. I když kostel této hrozbě odolal, nezůstal v bezpečí na dlouho.

            V letech 1649, 1655, 1670 a 1695 postihla Ostravu řada povodní. Pro kostel svatého Václava byla nejhorší povodeň v roce 1655, kdy došlo k podmáčení kostela.

Obr. č. 6 Pohled na Ostravu 1699

            Kostel stál u ulice Kostelní, která byla jednou z hlavních komunikací města v druhé polovině 18. století, a která vedla ke Kostelní bráně. I když se jednalo o farní kostel, který byl navštěvován lidmi z Moravské Ostravy i z okolních osad, tak byl obklopen domy chalupníků, tj. chudší vrstvou obyvatel města. Kostel stál v blízkosti hradeb a výše zmíněné kostelní brány. Kostelní jmění bylo v tomto století spravováno městskou radou, která rovněž vyplácela varhaníka a zvoníka. Ani v 18. století se kulturní život od kostela neoddálil. 

Obr. č. 7 Pohled na boční kapli kostela před rokem 1827

            V první polovině 19. století, po zrušení hřbitova, vyrovnáním a vydlážděním okolí kostela se dlažba v samotném kostele dostala pod úroveň náměstí. Vyvolalo to dojem, jako by kostel klesl do země. Náměstí se začalo postupně měnit. Nízkou zástavbu vystřídaly vysoké domy. Z kostelní dominanty zůstala z dálky viditelná jen kostelní věž. 11. června 1805 byl do makovice moravskoostravského kostela sv. Václava uložen pamětní spis a tím ukončen nejpronikavější stavební zásah v historii kostela.

Obr. č. 8 Pohled na Ostravu 1855

            „Ostrava sice do roku 1850 neměla ani dva tisíce duší, ale chodil sem lid z okolí, dokud si neopatřil vlastních svatyní.“[5]⁾ V následujících letech už kostel pro velmi rychle rostoucí velkoměsto nepostačoval, a tak byl roku 1889 vybudován nový chrám Božského spasitele. Bohoslužba a duchovní správa se převedly k novému kostelu a do nové farní budovy. Starý kostel byl roku 1927 předán do rukou Redemptoristů. Za jejich správy podstoupil kostel mnohé opravy a změny.

Obr. č. 9 Zachycení stavu na počátku 20. století

            17. listopadu 1944 zasáhla letecká puma školu stojící v blízkosti kostela, který byl rovněž poškozen. Z nedostatku pracovitých dělníků a materiálu se opravy kostela protáhly do  tří následujících let. Na dlouhou dobu posledních oprav se kostel dočkal v 70. letech 20. století. Archeologický průzkum v tomto období však šel až pod základy a narušil statiku kostela. V následujících 20 letech pak podle výpovědi faráře Jana Plačka utrpěl kostel značné škody, zvláště pak v důsledku důlní činnosti, která zapříčinila praskání kleneb a odtrhávání severní kaple od objektu chrámové lodi. Ještě do roku 1995 jezdila kolem kostela těžká doprava. V roce 1996 už byla situace tak neúnosná, že byla vyhlášena sbírka, aby i přes nedostatek financí byly o rok později zahájeny aspoň nejnutnější sanace. První etapa sanací za přibližně 11 miliónů korun byla zastavena na jaře roku 1998. Přerušení prací mělo za následek zatékání do obnažených základů a rovněž došlo k dalšímu podmáčení podloží.

Obr. č. 10 Stav k roku 1980

            20. dubna 1998 byly zahájeny stavební práce na nové budově biskupství ostravsko-opavské diecéze, která dnes sousedí s kostelem sv. Václava. Aby mohly stavební práce začít, bylo nutné provést zpevnění základů kostela ocelovými piloty, protože sebemenší posun půdy by mohl způsobit posun a zvětšení prasklin na nejstarší ostravské památce. V roce 1999 chtěla církev, kvůli finanční neschopnosti pokračovat v opravách, darovat kostel městu, avšak Zastupitelstvo města Ostravy dar odmítli.

            Další etapa oprav kostela byla odstartována 17.7.2001. „Kolem kostela vyrostlo pětadvacet pater lešení. Předpokládáme, že v báni budou ukryty staré dokumenty, které se do věží kostela ukládají. Bude otevřena v nejbližších dnech za přítomnosti památkářů,“ řekl mluvčí Ostravsko-opavského biskupství Pavel Siuda.[6]⁾ 11. června 2002 pak asi padesát metrů vysoká věž dostala nové zakončení. Kolem osmé ráno byly do nové měděné, zčásti pozlacené, kopule o váze 1300kg uloženy dva měděné tubusy s nejrůznějšími předměty ilustrující vážně i nevážně současnost. Na počátku srpna téhož roku pak z ostravského kostela zmizelo lešení.

            Roku 2003 se začalo s úpravami v okolí kostela sv. Václava. Mezi tyto úpravy patřilo hloubení základů pro opěrnou zeď se zábradlím z Kostelní ulice, oprava vstupní brány u hlavního vchodu a dlažby kolem celého obvodu kostela. V květnu roku 2004 pak dospěla celá rekonstrukce, která stála více než 60 miliónů korun, zdárně ke konci.

Obr. č. 11 Variabilita půdorysu po rekonstrukci interiérů z roku 2004

4 Stavební historie

4.1 Gotika

            Kostel vznikl před založením Ostravy jako města, k čemuž došlo krátce před rokem 1267. „Archeologický průzkum odhalil čtvercový presbytář a snad náznaky trojlodí tohoto původního kostela ze 13. století.[7]⁾ Po požáru a likvidaci této budovy byl asi ve druhé čtvrtině 14. století, za vlády Jana Lucemburského, postaven dnešní klenutý gotický presbytář se sakristií po severní straně. Z archeologických průzkumů vyplývá, že ve druhé polovině 14. století byl celý kostel přebudován. Někdy před rokem 1454 byla přistavěna obdélná plochostropá loď. V druhé polovině 15. století byla k západnímu průčelí lodi připojena gotická věž. Roku 1539 došlo k poslední gotické přestavbě, kdy byla loď zaklenuta síťovou klenbou, proměněna na síťové trojlodí a zastřešena vysokou a strmou gotickou střechou. Sklon střechy byl volen tak, aby zatížila vazbou pilíře, ale také aby sníh a déšť rychle stékal z krytiny. Na zaklenutí lodi se podílel zedník Matys, který patřil ke skupině vlašských stavitelů.

4.2 Renesance

            Nejzásadnější změnou v tomto slohovém období byla zejména úprava vrchní části kostelní věže. Kostelní věž byla najednou ukončena atikou se štíty. K této změně došlo někdy na přelomu 16. a 17. století. Počátkem 17. století byla do západní části trojlodí vložena kruchta. Někdy kolem roku 1624 byla postavena kaple sv. Anděla Strážce po severní straně lodi.

Obr. č. 12 Renesanční hlavice nosného sloupu v kostele sv. Václava

4.3 Baroko

            Mezi lety 1673 a 1695 byla zbudována i druhá kaple na jižní straně lodi. Tentokrát se ale jednalo o kapli barokní, původně nazývanou jako kaple bratrstva sv. Škapulíře, později známou jako kaple Panny Marie Karmelské. Po zřícení starobylé kaple sv. Anděla Strážce v důsledku velké vichřice byla tato kaple kolem roku 1764 zcela nově postavena a přizpůsobena druhé postranní kapli. Jinak baroko do vzhledu a konstrukce kostela nezasáhlo, takže se kostel zachoval až do počátku 19. století v gotickém slohu s renesančně vyvrcholenou věží.

Obr. č. 13 Pohled na Ostravu 1728

4.4 Klasicismus

            Klasicistní zásahy byly, oproti baroku, vzhledově velmi pronikavé a výrazně narušily gotický charakter stavby. Mezi lety 1803 a 1805 byla zbořena gotická sakristie na severní straně presbytáře a po jeho jižní straně vyzdvižena nová s depositářem v patře. Gotická okna v presbytáři byla nahrazena nynějšími širšími a nižšími půlkruhově vrcholícími okny. Byla prolomena nová tři severní okna.  Dále byla na věži zrušena renesanční atika, kterou vystřídalo nynější nejvyšší patro věže nesoucí kopuli o třech báních nad sebou.

Mezi lety 1814 a 1816 pak byla v trojlodí zrušena gotická okna, která byla nahrazena okny stejného tvaru a velikosti jako v presbytáři.

Nakonec mezi lety 1836 a 1839 byla snížena dosavadní strmá střecha lodi a presbytáře.

4.5 20. a 21. století

            Na počátku 20. století kostel ovlivňovala značná vlhkost. „Zatím, aby se čelilo vlhku a zkáze zařízení, obloženy zdi uvnitř kostela šamotkami dole a dehtovou vébou výše. Trhliny staženy kovovými »ankry« čili kotvami a táhly. Není to slohové, ale nutné. … Moderně budovu odvodnit není téměř možno pro neúnosný náklad a pak pro nepatrný spád vody k Ostravici.“[8]⁾

Obr. č. 14 Hlavní loď kostela sv. Václava (stav k roku 1955)

            V období od poloviny 60. let do poloviny 70. let došlo ke generální opravě kostela a k rozsáhlému archeologickému a stavebně historickému výzkumu. Dalšími lety procházel kostel bez oprav. Roku 1997 byla situace tak neúnosná, že byla nutná sanace stavby. V druhé etapě oprav, která započala roku 2001, pak došlo k výměně celé konstrukce věže (až na jeden trám) a krovu hlavní lodě i kaplí. Nová dřevěná konstrukce báně je přesnou replikou původních tesařských vazeb klasicistní báně pocházející z roku 1816. Opravena byla rovněž i fasáda.  Mezi lety 2003 a 2004 proběhla rekonstrukce interiéru podle projektu Ateliéru Štěpán. Jako výsledek rekonstrukce vznikl multifunkční prostor s převažující liturgickou funkcí, využitelný i pro koncerty, výstavy nebo divadlo. Mezi nejvýznamnější úpravy patřilo probourání vysokých oblouků do bočních kaplí a také úprava nosných sloupů, kdy se podle malé staré fotografie vytvořil nový profil římsy s vrchním žlabem pro kabely. Na předěl mezi nosným sloupem a nesenou klenbou byla připevněna světla s vodorovnou skleněnou deskou. Na každé římse jsou osazeny čtyři desky se třemi světly. Dohromady to tedy činí 12 světel. Kostel byl znovu otevřen veřejnosti v roce 2004.

Obr. č. 15 Archeologický výzkum v kostele v roce 1966

5 Závěr

            Ostravský kostel svatého Václava není zdaleka jedinou kamennou stavbou svého stáří na území české republiky. Sakrální stavbou, která se může jevit do jisté míry podobně, je římskokatolický kostel svatého Ottona v Deštné.

Obr. č. 16 Historická fotografie Interiéru chrámu svatého Ottona v Deštné

            „Kolem poloviny 13. století vzniká pozdně románská stavba kostela na popud kolonistů z oblasti Bamberku, kde je pochován kanonizovaný biskup Otton, jemuž je kostel zasvěcen. Ke konci 14. století za Rožmberků dochází k první větší přestavbě. Tehdy byl postaven gotický presbytář.“[9]⁾ V 17. století byla postavena dvoubáňová věž, která byla v roce 1921 upravena do dnešní podoby. Poslední velká přestavba kostela byla provedena v 18. století.

            Tak jako byl kostel svatého Václava několikrát zasažen přírodním živlem v podobě povodní, tak farní kostel svatého Ottona ve své historii několikrát vyhořel.

            Již zmíněný gotický presbytář je složený ze dvou obdélných polí a pětibokého závěru, ale na rozdíl od presbytáře kostela svatého Václava je značně vyšší a rovněž okna v závěru jsou protáhlejší a na rozdíl od obloukového zakončení oken u svatého Václava, si tato zachovala svůj gotický charakter v podobě lomeného oblouku. Na severovýchodní straně presbytáře, v posledním poli od závěru, je vchod do sakristie. Přechod do hlavního prostoru, který je tentokrát pouze jednolodní, tvoří obloukově zakončená arkáda. Hlavní loď je o něco vyšší než presbytář a stejně jako u ostravského kostela se do ní vstupuje přes podvěží. U této stavby má věž po celé své výšce čtvercový půdorys. První dvě patra věže nejsou přímo osvětlené. V třetím patře jsou půlkruhově ukončená okna na tři strany a čtvrté patro je osvětlené za všech čtyř stran. 

Obr. č. 17 Kostel svatého Ottona v Deštné

            I když se jedná v obou případech o původně gotickou stavbu, kostel sv. Václava se v dnešní době jeví spíše jako kostel klasicistní s původními gotickými prvky, kdežto kostel sv. Ottona má stále zachován převážně gotický charakter.

6 Zdroje